CO PRO NÁS ZNAMENÁ OČKOVÁNÍ 20.8.2021
Epidemii takových rozměrů, jakou přinesl Covid, jsme dlouho v Evropě nezažili. Každý jsme si žili, jak jsme chtěli, nebylo potřeba se na něčem v drtivé většině shodnout. Byl tu prostor, aby se každý rozhodoval podle svých názorů a potřeb. Pandemie to změnila. Ukázala nám, že jsme společenství, a to znamená, že jsme na sobě navzájem závislí, že se vzájemně potřebujeme, a že se vzájemně musíme umět chránit.
Diskuze jako klíč k pochopení
Z jara, kdy se začalo otevírat očkování pro vyšší věkové kategorie, jsme každý týden v dílně reportovaly o zajímavých tématech týkajících se očkování. Přinášely jsme články z tisku, zprávy z rozhlasu a televize o účinnosti vakcín, o jejich vedlejších účincích, o tom, jak vakcinace probíhá ve světě. Každý týden jsme aspoň hodinu věnovaly diskuzi o tom, co jsme slyšely, četly, čeho se na očkování obáváme a jak se celá pandemie vyvíjí. Pro mnoho žen nebylo jednoduché pochopit, proč je očkování potřebné.
„Bojím se, že mi bude blbě,“ „Určitě se osypu,“ „Stejně to mutuje, tak je očkování na nic,“ „Při mým štěstí bych ten koronavirus z toho očkování chytla,“ „Slyšela jsem, že po naočkování umřela většina klientů jednoho domova pro seniory,“ zaznívalo z úst žen v Metráži. Postupně se všechny ženy rozhodly registrovat k očkování. Některé už na jaře, některé až začátkem srpna. Motivace byly různé. Určitě nám při rozhodování pomáhaly osobní zkušenosti lidí kolem nás.
Osobní zkušenost – nejsilnější argument
Máme v týmu Evu, která u nás pracuje jako dobrovolnice. Ta byla očkovaná už v lednu. Stejně tak Dana, která sice patří mezi naše klientky, ale zároveň je pracovnicí v sociálních službách, a tak byla očkována už v únoru. Díky nim jsme mohly vidět, že na ně očkování nemá závažné a dlouhodobější vedlejší účinky. Při rozhodování hrálo roli i zjednodušení života po očkování – nemusíme se už testovat, některé sociální služby (např. denní centra pro lidi bez domova) jsou očkovaným mnohem dostupnější. A pak se ukázalo, že nové vakcíny mají celkem solidní účinnost i proti novým mutacím. Jak přibývalo mezi našimi ženami těch zaregistrovaných a naočkovaných, tak se ostatní mohly ptát na vše, co je zajímalo. Přímo těch, co už zkušenosti měly. Každá jsme si po očkování sdělovaly, jak nám bylo, jaké to bylo po první dávce, jaké po druhé.
Rozhodly jsme se táhnout za jeden provaz
Pro ženy v naší dílně bylo důležité si připomínat, že jsme v tom všichni společně a že jen díky vysoké proočkovanosti budeme chránit ty, co se naočkovat ze zdravotních důvodů nemohou. A taky naše nemocnice, doktory a veškerý zdravotnický personál, který je už po několika vlnách pandemie velmi vyčerpaný. Z tohoto úhlu pohledu jsme se shodly, že je to rozumné a zodpovědné.
Všechny ženy od nás z dílny mají za sebou aspoň první dávku vakcíny proti
COVIDu, do konce prázdnin bychom měly být naočkovány kompletně a měla by nám uplynout i 14denní lhůta po druhé dávce. Takže se od září těšíme, že v dílně konečně odložíme roušky, které stále nosíme.
Slovenka? Zvládly jsme to
Jako poslední se rozhodla po dlouhém váhání nechat očkovat Klára, která se přestěhovala nedávno do Prahy z malé vesničky na Slovensku. Bylo pro ni těžké se zorientovat nejen ve velkoměstě, ale v celé pandemii. Když se rozjel kolotoč povinného testování, nošení roušek a očkování, stěží chápala, proč to tak všechno má být. Po několika měsících zmatení a obav z vakcíny se sama rozhodla k očkování registrovat.
Všechny ženy u nás v dílně jsme k očkování postupně zaregistrovaly. V jednom případě jsme zaregistrovaly (samozřejmě na jeho přání) také partnera jedné naší paní. Pokud šlo o lidi s českým občanstvím, byla registrace celkem jednoduchá a termíny všichni záhy dostali. Trochu obtížnější bylo zaregistrovat právě Kláru, která má občanství slovenské. Po poradách na infolince ke koronaviru si musela Klára dojít do jedné z českých zdravotních pojišťoven a tam si vyžádat potvrzení o nároku na tzv. nezbytnou péči. Pak dostala přidělené české pojištěnecké číslo a mohly jsme ji konečně k bezplatnému očkování zaregistrovat.
Ctíme svobodu rozhodování
Tímto článkem nechceme nikomu říkat, co má dělat, nikoho soudit za jeho vlastní názory na očkování. Sdílíme naši zkušenost, naši cestu. S napětím čekáme, jak se epidemická situace vyvine na podzim. Nás nejvíce oslovil a pomohl v rozhodnutí tento rozhovor s (dlouholetou) imunoložkou Blankou Říhovou.